Purpura

Tiše a ochotně purpura na plotně
voní, stále voní,
nikdo si nevšímá, že život mění se v dým.

Snad jenom v podkroví básnici bláhoví
pro ni slzy roní,
hrany ji odzvoní rampouchem křišťálovým.

Slunce se vynoří, hned však se k pohoří skloní,
rychle skloní,
a pak se dostaví dlouhá a pokojná noc.

Tiše a ochotně purpura na plotně voní, stále voní,
po ní k nám vklouzlo
to tajemné kouzlo vánoc

[Nahoru ↑]